Ve chvílích, kdy si připadám jak sprinterka běžící dlouhou trať, si říkám, že bych se už konečně mohla naučit rozložit své síly tak, abych jich měla dost od začátku do konce ať už závodu nebo projektu.
Je vám ten pocit povědomý?
Trpělivost a vytrvalost jsou totiž dvě vlastnosti, které jsou pro úspěch zásadní. Na otázku proč dobře odpovídá bajka o závodu zajíce se želvou. Zajíc měl pocit, že je jednoznačný vítěz tak moc, že se rozhodl si zdřímnout. Želva mezitím dosahovala cíle tak trpělivě a vytrvale, až ji zajíc po probuzení nestihl doběhnout. Konzistence bývá v dlouhodobém horizontu důležitější než krátkodobý výkon. Jako zajíc si připadám často, když na poslední chvíli dotahuji něco, co se dalo stihnout snáz. V takovou chvíli si pomáhám sérií otázek:
- Jak se mi to stalo?
Jaká cesta mě dovedla až do tohoto bodu. Měla jsem tolik úkolů, že se mi shlukly do velkých balíků, a nedokázala jsem to vyřešit jinak, nebo jsem úkoly běžné velikosti odkládala na poslední chvíli? Byla jsem nemocná? Dávala jsem přednost jiným věcem před povinnostmi? - Proč se mi to stalo?
Rozeberu si, proč k tomu došlo. Pokud jsem měla moc úkolů, možná jsem je nedokázala dostatečně odmítat. Odkládala-li jsem úkoly, mohla jsem z nich mít strach nebo jsem podcenila jejich důležitost. - Co můžu udělat pro to, aby se situace příště neopakovala?
Řešení je nekonečně mnoho. Vybírám ta, která se mnou rezonují. Je možné si lépe plánovat čas, nabírat si méně úkolů, začínat těmi komplikovanými, naučit se říkat ne, vzít si někoho na pomoc…
Ty tři otázky jsou pomocníkem při řešení krize. Ideální by bylo žít bez nich. Jak toho docílit? Tréninkem. Jen je potřeba dát si pozor na to, abychom trénovali na dlouhé tratě a ne na sprinty. Osobně se trpělivosti učím:
- zahradničením. Všechno má svůj čas a když se ti to letos nepovede, většinou máš další pokus na jiný pokus až za rok. Třeba loni jsem vypěstovala cukety tvaru dýně s tvrdou, neproniknutelnou slupkou. V tu chvíli jsem vnímala, jak moc bych si přála změnit to a vypěstovat parádní cukety. Začala jsem se těšit na novou sezónu a neřešila chybu, kterou již nešlo napravit.
- chůzí. Z Kladrub je to do vedlejšího města asi 5 kilometrů. Autem to trvá méně než 15 minut. Čas od času do něj nebo z něj jdu pěšky. Je to úplně jiný zážitek i prožitek. Uvědomuji si každý krok, hlava má čas dostat se z bodu A do bodu B a tělo ví, že na místo dojde, když bude dál trpělivě klást jednu nohu před druhou.
- pozorováním. Vyjdu ven, najdu si krásné místo a většinou si pohodlně sednu. Soustředím se na dech a pozoruji dění v sobě i kolem sebe. Nejraději sleduji plynutí vody. Mám pocit, že mi to napomáhá sžít se s přírodními cykly a respektovat přirozenou rychlost dění. Představuju si, jak se voda z řeky postupně slévá s dalšími vodami, až jako obrovsky silná voda doplují do moře, odkud se postupně vypařují, aby se z nich mohl stát déšť.
Když je nejhůř, pomáhá mi zpěv. Věřím, že pecku „Rome wasn´t built in a day“ (Řím nebyl postaven za den) kapely Morcheeba z roku 2000, znáte.
Když mi přijde na mysl nejen, že mě roztančí, ale připomeneme mi to neuvěřitelné město, do kterého údajně vedou všechny cesty. Vzpomenu si, jak jsem ho navštívila v roce 2017. Jednotlivé stavební epochy do sebe vrůstaly. Jak dlouho trvalo vybudovat chrámy, vysochat obrovské mramorové sochy nebo vyzdobit sály? Tušili, že se podílí na tvorbě ikonického města? Michelangelo Buonarroti věnoval výmalbě kleneb Sixtinské kaple 5 let svého života. Dalších 7 pak strávil s freskou posledního soudu. Jak významná součást každodennosti historie je, mi došlo cestou na letiště. Líbila se mi idea vzdalovat se od centra a právě za Římem, v rozlehlých parcích, stojí zbytky aquaduktů na fotografii. Shodou okolností jsem pro svoje lelkování v parku a pozorování místních, jak mezi ruinami hrají fotbal, skoro nestihla letadlo. Ještě že jsem nezávodila se želvou… Vzpomínka na cesty mě často uklidní. Většinou si díky nim uvědomím svou malost a smrtelnost. Snížuje se mi tím stres spojený se zodpovědností a snahou odvést úkol nejlépe, jak umím.
Jak jsi na tom s trpělivostí ty? Trénuješ ji? Máš nějaké triky a tipy? Přijde mi, že základem je mít se sebou při trénování trpělivost. Máloco se povede na poprvé a žádný učený z nebe nespadl. Trpělivost růže přináší. Hodně štěstí při jejím broušení přeji.
Empatická poutnice, která zkoumá možnosti své mysli, života
i světa. Své poznatky sdílí dál s cílem pomoci dalším objevit se
a putovat světem v souladu se sebou. Více se o mě dozvíte zde.
